pondělí 18. května 2015

Poslušně hlásím ...

 *WORK IN PROGRESS*

Zdravím z nory :)
Dlouho jsem tu nebyla a ráda bych to napravila. Zatím nevím, zda se mi to podaří, budu se snažit, hodně snažit! Ale nebude to bez následků...
Blog podlehne pár úpravám, nebude se tolik psát o lolitě, i když lolitu nosit nepřestávám (nebojte ;) ), více se tu bude objevovat téma BJD a pokusím se psát i obecnější články a vůbec, nebude se tu všechno točit kolem lolity, rozšiřuje se okruh působnosti :D

Zatím se mějte fanfárově :)


sobota 4. října 2014

A, B, J, ? ...

Tak se opět po delší době hlásím a musím říct, že letošní prázdniny zahájeny Chorvatskem a končeny koncertem Blinků v Praze (bezkonkurenčním) a Natsuconem jsem si opravdu užila. Utekly však neskutečnou rychlostí a já už měsíc sedím ve škole. Nemůžu říct, že se nudím...
Krom učení mě zaměstnává Piškotek i taneční. Věděla jsem, že to bude těžké, ale že mi to (mimo jednoho tance) půjde, jsem opravdu nečekala. A užívám si to, opravdu, každý tanec, který se mi daří mě těší :) ... Zajímavé bylo pozorovat ostatní, když jsem přišla první lekci ve fialkových retro šatech s vílami a mašlí v pase. Já se zase divila, nad krátkými a ještě kratšími sukněmi spolutanečnic. Byly to takové ty šaty, co vypadají jako elastická roura bez nápadu, opravdu by mě zajímalo, co na tom stojí ty peníze, ale co už. Ať si chodí v čem chtějí. :) ... (Slečny na to časem přišly a dalších lekcích se tyto "šaty" objevovaly méně a méně)
Piškotek se po prázdninách přestěhoval zpět do Olomouce a  začíná mu volnější režim. Během prázdnin toho ovšem zvládl tolik, co za celý rok. Skákal ve volnosti, přešel mi celý parkur v kuse a zvládl i vyjížďku bez dalšího koně. S příchodem podzimu se však vrací čertík pokušitel. Ano, už jsem se proletěla :D



A mám i překvapení :3 ... Dlouho jsem uvažovala, zda ano, či ne, ale vyhrála touha po onom dokonalém, a tak očekávám příchod BJD. Bude malý, ale šikovný! A když říkám malý, tak opravdu malý, 21 cm - Andy od Migidoll. Mají velice přijatelnou čekací lhůtu a já jsem velice nedočkavá, pokud se jedná o něco takového :D ... Jméno zatím neprozradím, i když ho pár lidiček ví, ale později napíšu článek jen o něm a o box opening také nikoho neošidím.
Mimochodem, vřele Migidoll doporučuji, domluva je skvělá, odepíší v nejkratší možné době, mají neskutečnou trpělivost s angličtinou (jsem češtin i v angličtině) a odpoví na vše. Zatím jsem maximálně spokojená. Uvidíme ještě, jak dorazí a hodlám řádně zdokumentovat krabici, jelikož mě zajímalo, jak bude vypadat, v čem bude zabalený a nikde to nemůžu najít. Nevadí, obohatíme internet o další zajímavost :)
Konečně vím, jaké to je, čekat na ono vysněné. Šílené! Problém je v tom, že mi pomalu, ale jistě docházejí odstřižky látek, ze kterých bych mohla tvořit...


Malá ochutnávka :3
Páp, nemáte zač ...

pátek 13. června 2014

Kterak se vlk světluškou stal...

Už strašně dlouhou dobu toužím po BJD, ale v mé situaci opravu není vhodné (a zatím ani možné) dát tolik peněz za doll. Byla tedy jen dvě řešení, začít pomalu šetřit a za čas si svou doll koupit, nebo si ji vyrobit... Někteří dávno ví, jak toto rozhodování dopadlo. Ano, druhá možnost :3
Zčalo to jako nevinný náčrtek... Rozhodla jsem se, že nebudeme strereotypní a uděláme si bílého vlka. Koupila jsem si tedy hmotu, vybrala chlup, ze kterého bych ušila kombinézu na kostru a mohlo se začít.
Vypadalo to velice jednoduše, ale opak byl pravdou. zkuste si vymodelovat tělo z jednoho kusu, nebo hlavu... Zcela nemůžné. Plám bylo tedy potřeba pozměnit a vylepšit. Druhý pokus byl už lepší :)
Většina lidí by začala hlavou, vždyť i kreslit se začíná od hlavy. Já dělala hlavu jako poslední. Vymodelovala jsem tělo, části rukou, nohy a nechala schnout. Nedokážete s představit, jak mučivé bylo čekání, ale výsledek stál za to. Tělíčko není dokonalé, zdaleka ne, ale já byla uchvácená jen tím, že se hýbe a nakoplo mě to k vytvoření hlavičky, tehdy ještě vlčí.


Dlouhou dobu se pak nedělo nic. Nebyl čas, a tak si chvíli poležel ve skříni. Až do května...
Došlo mi, že prostě nemůžu nechat práci rozdělanou, ale původní nápad se mi přestal líbit. Stalo se tak, že mám dnes doma velmi jednoduchou BJD.
Zrovna v týdnu, kdy jsme psali nejvíce písemek, mě napadlo vyrobit hlavičku. Pořádnou, ne jen polotovar. Takovou, která má oči, nos a malou pusu. Původní představa byla úplně jiná. Měl to být klučina, ale když ona se tvořila úplně sama. Chtěla jsem jiný tvar očí, pusy, nosu i hlavy, vlastně všeho, ale občas mají věci svou hlavu :3


 (První fotka je ihned po dokončení, ještě mokrá hlavička. Další dvě jsou z následujícího rána)

Druhý den ráno mi začalo pomalou docházet, že to nejspíš hoch nebude, ale ani mi to moc nevadilo. Chtěla to, tak to má mít :) ... To, že má obličej pro mě znamenalo, že ji musím obléknout. Nebude mi tu přece sedět nahá, a tak dostala pláštík, provizorní šatičky a paruku.
Ani úpravě tělíčka se nevynhula, jednou je to holka, tak se vším všudy :3
Ještě nedošité
Následující víkend jsem se vrhla na faceup. Nikdy jsem nic podobného nedělala... Od barev a pastelů jsem měla snad celý pokoj. V porovnání s předchozím tvořením paruky, to však nebylo nic.
Ani faceup není dle původní představy, úplně se vymkl kontrole, a když jsem se na svůj výtvor ráno podívala, vůbec se mi to nelíbilo, ale postupem času jsem si ho velice oblíbila. 
Teď už jen jméno ... Alishia Hotaru (Hotaru znamená světluška)


 Na první fotce jsou Alishiiny úplně první pořádné šaty... Další dvě fotky jsou šaty na zítřejší piquenique, ještě botičky :)

 Všem úpravám není konec, plánuju krásné ručičky a později předělat komplet celé ruce i nohy, ale nejdříve musím zapomenout, jakou to dalo práci.
Mějte se fanfárově :)

úterý 13. května 2014

Animefest 2014 aneb marathon jinak ...

Upozornění: Spíše můj deníček a nejspíš se bude ještě přepisovat, protože je divné, že jsem nic nedělala, což určitě není pravda :3

Minulý víkend se konal Animefest a celá naše Svatá trojice nemohla chybět... Což mi připomíná, že nemáme žádnou společnou fotku?! Jak to?
No nic, musíme napravit. Ale pojďme dál...
Pátek se už od rána táhl ve znamení cestování. Ráno jedna cesta a po obědě do Brna. V Brně jsme se zorientovaly docela rychle, čemuž se ještě teď divím, ale vzhledem k tomu, že tramvaj zastavuje přímo před vchodem na nádraží, tak to zas taková kuriozita není. Ovšem, proč nenasednout na tramvaj v opačném směru, že? :3
Po krátkém bloudění, jsme tedy zdárně doputovaly až k tělocvičnám, načež jsme zjistily, že se otvírají až v 17:00 ... Měly jsme na výběr, můžeme jet na výstaviště, mít brzo lístky a riskovat, že si nelehneme, nebo ty dvě a půl hodiny počkat a chytnout dobré místa. A 'b' je správně!
Mnoho lidí nevědělo, že se bude otvírat i malá tělocvična, což byla velká výhoda. Opravdu by se mi nechtělo mít kufr a spodnici pod něčí hlavou.
Kolem šesté jsme se vypravily na výstaviště v domnění, že nebudeme muset čekat, když už jsou to přece dvě hodiny od otevření, ale opak byl pravdou. Čekal nás pohled na krásnou širokou řadu, táhnoucí se až ke schodům. Věřím, že kolem čtvrté bylo hůř, ale i tak jsem se mírně zděsila. Naštěstí nám to celkem rychle uteklo diky milé společnosti, a tak už jsem za chvilku měla na ruce fialový náramek, v ruce igelitku a štrádovala si to rovnou do druhého patra rotundy, kde se nacházelo lolití centrum. A čekalo mě milé přivítání v podobě úžasných usměvavých lidiček, na které jsem se tak dlouho těšila. :)
Celé odpoledne jsem chodila kolem stánku s lamičkama Alpaca... No neodolala jsem, a tak tu teď vedle mě sedí Oskar a komanduje, že to píšu blbě. Jak on ale může vědět,co se stalo předtím, než jsem ho nasadila do tašky?
Potkala jsem už v pátek snad všechny, co jsem chtěla, nemínila jsem je však do neděle přestat otravovat :3
Noc byla velice zajímavá... *bohužel tato část musí projít cenzurou, aby nepřišla do rukou nepovolaným jedincům* ... snad jen, že se nesla v duchu neustálého buzení chrápající slečny, která si k nám v noci přilehla.
Sobota utekla strašně rychle. ráno jsem proseděla v lolitím centru, pochodila po areálu, setkala se se všemi kamarády, zvláště tedy Kristýnkou, Kioko, Ritsu, Raphaelem, Shilly a Dasty. Na oběd jsme zajely do KFC, kde jsem si dala celkem dobrou zapečenou tortilu (kuřecí řízky od maminky jsou nejlepší!) a odebraly se zpět na výstaviště. Večer jsem se po dlouhatánské době potkala s Misaki, kterou sem strašně ráda viděla. Poseděly jsme v kavárničce nad kakaem a marlenkou, popovídaly si, zjistila jsem, že jsem starší, což mě dosti překvapilo a musela jsem se rozloučit. Seděla bych tam s tebou klidně další hodinu, bylo to příjemné, děkuji :)
Z kavárny jsem běžela rovnou na promítání filmu "Patema vzhůru nohama", který byl sice skvělý, ale vzhledem ke stupni ospalosti si jej budu muset pustit ještě jednou.



Ráno jsem se celkem překvapivě probudila vedle mích drahých slečen. Večer se rozhodly, že chtějí žít nonstop, ale potěšilo mě to. Kdyby věděly, jak jim to spaní slušelo :3
Neděle byla celá upršená. Oskar zalezl hluboko do tašky a já si chytře nechala deštník v šatně. Však mi to pak pěkně natřel, že prý nemám rozum, že bude nemocný... A co já?
Hmm... někoho mi to připomíná... Piškotka? :D
Opět jsme se všichni sešli na výstavišti a postupně se začali rozcházet...

Upřímně jsem si to tento rok moc neužila, bylo to nějak divné. Ale za vidění všech skvělých lidí to stálo :)
Příští rok jedu zase, AF už si ujít nenechám :3
A proč vlastně marathon jinak? Protože jsem za víkend minimálně těch 42 km nachodila. :D

pondělí 5. května 2014

Lázně, Vincentka a Felix Felicis...

Ve čtvrtek jsem se opravdu neplánovaně ocitla na Pediatrickém semináři v Luhačovicích (čímž se mi sice malinko zhroutily plány, ale teď už to stejně nenapravím) a musím uznat, že je to tu krásné. Celý čtvrteční večer jsem prochodila po kolonádě, jeden pán to zřejmě počítal, a když jsem pocházela asi po páté, začal se smát. Ochutnala jsem oplatky ve všech prodejnách a pokud se do Luhačovic vypravíte, tak doporučuji nekupovat oplatku hned na rohu u nejbližšího okénka, ale počkat si. Směrem k pramenům, až obchůdky začnou řídnout, je kavárna, a tam mají oplatky nejlepší (poznáte i podle ceny, všude jsou za 5 Kč a právě tam za 6 Kč/jedna teplá). Na rohu pak dál je čokoládovna a tu by taky neměl nikdo přehlédnout. Známe své lidi. :3
Večer hlady opravdu strádat nebudete a pokud přece, tak v deset otevírá zdejší pekárna noční prodej (do čtyř ráno), kde si nejde něco nekoupit. Zvláště ještě teplý, slaninový závin se zelím.
V pátek jsem celé ráno strávila v přednáškovém sále a poslouchala kazuistiku v medicíně. Řeknu vám, že bych to mohla poslouchat pořád. Tolik zajímavých poruch, nemocí, řešení a všeho možného nemá ani Dr. House ( a to je co říct, protože jsem viděla všechny díly... stejně bylo nejlepší, že mamka věděla, co dotyčnému je hned na začátku :3).
Sobota byla spíše v duchu balení a tentokrát už nudnějších přednášek, tedy aspoň pro mě vzhledem k tomu, že jsem rozuměla každé páté slovo. Jena přednáška byla obzvláště výživná a přednášející doktorka "uspávačka hadů" přetáhla nejméně o deset minut (víc, jak dvakrát tolik).
Před odjezdem jsme ovšem nemohly zapomenout na podrobné prošmejdění drobných obchůdků a ochutnání zdejších pramenů s celou dámskou skupinou, a tak jsem dostala mé vysněné parapluie a ochutnala Vincetku i Felix Felicis nebo také pramen Dr. Šťastného. :3

A co nesmím opomenout je ubytování. Lidičky, v tak nádherném penzionu jste ještě nebyli. Ten pokoj, byl naprosto dokonalý! Velká postel, dřevěný nábytek v tmavé barvě, u postele koberečky, ve skříni tresor, dlouhatánské závěsy (záclonový a neprůhledný), přehoz na postel byl ručně vyšívaný stejně jako povlečení na vrchní polštáře, na stěně jemná zeleno-hnědo-zlatá tapeta, která vše krásně doplňovala, ... Bohužel nemám žádné fotky, foťák opět stávkuje, což mě opravdu mrzí, ale aspoň máte větší důvod vše poznat sami :)

sobota 5. dubna 2014

Nový, nová, nové ...

Od začátku roku mi v šatníku přibylo pár věcí, a jelikož nemám moc o čem psát, rozhodla jsem se pochlubit. Ono to vlastně chlubení není, jen reviduju, co, kdy a jak zúžilo místo v mé skříni... A to se nepočítá. :3

Tak třeba ona dlouho očekávaná knoflíková sukně, kterou jsem si nakonec (pravda, neúmyslně) ušila s rezervou, kdybych náhodou přibrala. Doufám, že nebude potřeba...
Stále pro ni ale sháním knoflíky, které by se hodily na přední část a nemůžu žádné najít. Tedy můžu, ale nejsou to ty pravé.
Dole je ještě tmavě hnědý kanýr.

 Dalším přírůstkem, který ovšem (na rozdíl od knoflíčkové sukně) žádnou rezervu nemá jsou šaty Nightmare Rising od značky Rouge Aerie. Dostala jsem je k narozeninám a mám z nich obrovskou radost.
Mimochodem, jsou to moje první a zatím jediné lolita šaty.


A dnes jsem dodělala veverkovou sukni. Původně měla zůstat bílá, a zastávat jen funkci spodní sukně, ale přišel nápad, a tak ji teď zdobí zlatá veverka.
Než jsem však sehnala zlatou barvu, využila jsem sukýnku ještě na bruslící sraz v Ostravě, který byl opravdu skvělý ( a cesta zajímavá díky zápasu Baník - Sparta).
Časem bych si chtěla ušít ještě černou sukni se zlatou siluetou andulky (nebo dvou), a protože mám barvy opravdu hodně, napadlo mě, že bych ušila jednu i 'pro někoho' ... Třeba s jelenem, jednorožcem, kočkou, ... Kdo by si co vymyslel, klidně i veverku v jiné barvě ... Ale je to jen nápad.

Mějte se famfárově :)

neděle 9. března 2014

Knihovna, 2. část - Z Asie

Z Asie, ale manga to není :) ... V 1. části jsem psala, že Haruki Murakami má opravdu dobré čtení a právě od něj pár knížek mám. Není tu řeč jen o jeho knihách, mám tu i jeden korejský román, který je opravdu specifický nejen svým obsahem a podíváme se i na trochu čínské a japonské historie.

Musím se přiznat, že mám jistou úchylku na nové knihy, ale který knihomol taky ne :D

Začneme tedy knihou 1Q84, kterou napsal právě Haruki Murakami. Mimochodem, moje nejoblíbenější, až mě mrzí, že končí happy-endem. Vím, normálně by to mělo potěšit, ale právě do tohoto příběhu se mi to moc nehodí. Nebudu tady popisovat děj, bylo by to opravdu na dlouho. Je pravda, že tak složitou a propracovanou knihu jsem ještě nečetla a pokaždé mě potěší a musím se smát, když si vzpomenu, jak nádherně se příběh rozuzluje a světlá. Je to šílené a úžasné. I obal sedí do příběhu ... *opět se divně culí* ... Celý příběh proplétá Symfonieta od Leoše Janáčka.
Co mě ovšem mrzí je fakt, že u třetí knihy je značně odbyt překlad. Slovní spojení typu: " Jako na udělání, ..." nebo opakování slov (navíc s velkým písmenem na začátku odstavce), či chybějící velká písmena, atd. ... Myslím, že to už je trochu moc a příběh si to nezaslouží.

Další dílo tohoto spisovatele, které jsem četla je Na jih od hranic, na západ od slunce (Ano, Slunce je s malým "s" ... netuším proč, ale ani bych se nedivila, kdyby to byl záměr a ne překlep). Uzounká knížečka, kde hlavní hrdina, jedináček, prožívá celkem šťastný a naplněný život plný úspěchů. Má manželku, děti, kvetoucí podnik, ... Ale život jde hladce až do doby, kdy se mu do života vrátí jeho dávná láska, tajemná a krásná Šimamoto. ~To be continued~

Poslední knihou od Haruki Murakami je Spátek. Tu však ještě nemám přečtenou, tak o ní napíšu třeba později :)

Právě jsem vám doporučila pár (dle mého) dobrých knížek, a tak teď je tu jedna, kterou asi ani nedočtu. Korejský román Modlitba za matku (Kjung-suk Shin), který získal Man Asian Literary Prize 2011, mě opravdu zklamal. Já nevím, třeba se vám to zalíbí, budete nadšeni tím, že je celá kniha psána v lítosti nad ztracenou maminkou, která se otci vysmekla z ruky na nádraží mezi spoustou lidí a teď se velice neuspořádaně vzpomíná na zážitky z různých let... Třeba na přípravu chobotnice. Navíc je celá kniha psána v druhé osobě jednotného čísla, a to je mi taky proti srsti.

Jen ukázka na srozuměnou:
  • Když ses dostala k domu rodičů, branka byla pootevřená. I přední dveře byly otevřené. Následující den jsi měla ve městě schůzku na oběd s Ju-binem, tak ses chtěla vrátit domů nočním vlakem. Ač ses tu narodila, vesnice se pro tebe stala cizím místem. Jediné, co zbylo z tvého dětství, byly tři nyní vzrostlé břestovce u potoka.

Rekviem za Nanking (Chan Ťin) vypráví o Čínsko-japonské válce, z pohledu dívčí univerzity Ťin-ling v Nankingu, která se po tuto dobu stala táborem, pro ženy a děti postižené válkou. O veškerých hnusech, které japonští vojáci provedli, unášení a znásilňování žen z tábora, přeplnění tábora, různých potížích i problémech v rodině vypravěčky. Velice poučné.


Po přečtení předchozího díla jsem úplně náhodou narazila na knihu Cesta třešňových květů, kde se píše o proměně Japonska a právě Čínsko-japonské válce, zase z druhé strany, tedy té japonské. Od starých časů, plných tradic až po zemi ovlivněnou západem. Jsem neskutečně ráda, že se mi podařil takovýto objev a mohla jsem si přečíst oba pohledy, protože každá kniha je samozřejmě ovlivněna národností pisatele :) ... Zároveň jsem nakoukla do japonských tradic, což mě těší.